english czech
Úvod2 arrow Lost Password arrow Kniha Jméno Vokolek

Kniha Jméno Vokolek

Napsal: MaNa
30.01.2013

Nakladatelství Torst vydalo  knihu "Jméno Vokolek".

Jmeno Vokolek
Rozsáhlý svazek čtvercového formátu navazuje na dva již dříve vydané svazky spjaté s významnými českými kulturními rody: petrkovskými Reynky a staroříšskými Floriany. Svazek věnovaný pardubickému rodu Vokolků je knihou komponovanou: první část tvoří rozsáhlá studie editorky svazku Věry Matoušové o rodu Vokolků, o jejich pardubické tiskárně a zejména o nakladatelském díle Vlastimila Vokolka v době před únorem 1948. Tato část knihy je doplněna množstvím unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí a grafik. Následuje pět rozsáhlých bloků, věnovaných dílu Vlastimila (nakladatele), Vojmíra (básníka, malíře, sochaře a grafika), Vladimíra (básníka, prozaika a esejisty), Květy a Václava (spisovatele a výtvarníka) Vokolkových. Každý z těchto bloků přináší unikátní, dosud nikdy nepublikované texty a výtvarné práce všech těchto osobností – a vedle nich též texty o nich a o jejich díle z pera znalců jejich života a díla (mj. Blanky Ladové, Václava Vokolka, Petra Šrámka a Martina C. Putny).

Taková avantgardní rodinka: Výjimečný příběh Vokolků, které zamlčoval režim

Jméno Vokolek je neodmyslitelně spojeno s českou meziválečnou avantgardou, k níž patřil například Josef Čapek. Po slavném rodu pardubických tiskařů zůstaly dnes velmi ceněné bibliofilie a téměř heroická legenda, kterou nyní vypráví i kniha z nakladatelství Torst.

Stejný osud jako Karla Kryla staršího, jehož tiskárnu zlikvidoval komunistický převrat v roce 1948, postihl i významný knihtiskařský rod Vokolků z Pardubic. Do českého kulturního kontextu se zapsal nejen zakladatel tiskárny Václav Vokolek, ale zejména jeho tři synové: tiskař Vlastimil, výtvarník Vojmír a básník Vladimír.
Všechna ta véčka ještě rozšiřuje o generaci mladší spisovatel Václav Vokolek mladší, vymyká se z nich jen jeho teta Květa. Všem těmto osobnostem se věnuje právě vydaná kniha Jméno Vokolek.


Být dlužen za duši
Vokolkovi jsou jednou z těch katolicky orientovaných rodin, které za první republiky ovlivňovaly tendence v moderním českém umění měrou předtím ani potom nevídanou. Dnes se zdá těžko představitelné, že právě literáti a vydavatelé hlásící se ke křesťanství stáli v prvních řadách avantgardy.
Zakladatelský étos vydavatele a vizionáře Josefa Floriana ze Staré Říše nemohl nezasáhnout ani pardubické Vokolky - a to nejen tím, že v jejich tiskárně věčně zadlužený Florian tiskl.

Následující citát ze vzájemné korespondence ilustruje, že skutečně nešlo o vztah podnikatele Vlastimila Vokolka ke svému nehodnému zákazníkovi. "Stala se strašná věc a ta Vás musela zarazit a spravedlivě pohněvat. Přišel jsem na to, že Vám slečna účetní poslala upomínku na zaplacení, jakou posílá obchodníkům. Nemohu se na ni zlobit, ani to neumím, a tak Vás prosím, abyste jí odpustil," omlouvá se věřitel Vokolek.
A dlužník Florian uklidňuje: "Ani za mák jsem se nepohněval. To tak, být dlužen a ještě se hněvat! To by byla opravdu z gruntu nová psychologie." Vlastimilův bratr Vladimír pak po letech při jiné příležitosti dodal: "Jen málokteří si uvědomovali, že jsou to oni, kdo Florianovi zůstávají dlužni. Být dlužen za duši, za druhé duchovní zrození, to nelze žádnými pozemskými statky splatit."

Muž výjimečných mravních kvalit
Na iniciační Florianův impulz odpověděli v Pardubicích soustavnou a vytrvalou prací. Vycházely zde edice Paprsek a Delfín, které mimo jiné přinesly významné překladatelské počiny zejména z francouzské literatury. Bibliofilská edice Lis tří bratří pak v sobě šťastně spojila profese bratrské trojice: jeden mohl knihu napsat, druhý ilustrovat, třetí ji vytisknout. Konec všemu učinil až rok 1948.
Kniha Jméno Vokolek se zhruba rovným dílem věnuje šesti členům rodiny. Přiblížení odkazu tiskaře Vlastimila nezůstává jen u popisu činnosti tiskárny a soupisu vydaných děl, doplňuje ho pohled na osobnost tohoto muže výjimečných mravních kvalit. Mnozí přátelé o Vlastimilovi hovoří jako o člověku předobrotivém a přelíbezném.
.
Velmi objevný je pak oddíl věnovaný mladší sestře svých bratří - Květě. Pokorná řeholnice byla komunistickým režimem odsouzena a dva roky pobyla za mřížemi. Následně mohla jen umývat nádobí či pracovat v čistírně. Ani tak nebyla připravena o svou vnitřní harmonii, která čiší už z jejích dopisů z mládí: "Chodíme na houby, ale já nic nenajdu, protože místo dolů koukám nahoru do nebe."

Kdo z vás to má?
Na stránkách rozsáhlého svazku jsou odhalovány rodinné vazby mezi sourozenci Vokolkovými a člověk může jen tiše závidět: ta blízkost mezi nimi, ta intimita, to inspirativní prostředí! Po vzoru kdysi úspěšného politika bychom si mohli povzdechnout: "Kdo z vás to má?!" Jak v listu bratru Vlastimilovi píše Květa Vokolková: "Bylo to tak krásné, škoda, že jsi tam nebyl, bylo by to ještě krásnější."
Co knize bohužel chybí, je jednotící editorský přístup. Před čtenářem defilují žánry tak rozdílné, jako jsou diplomová práce či legenda - a to hovoříme jen o faktografických oddílech. Samostatnou pozornost si zaslouží vášnivá kunsthistorická stať o Václavu Vokolkovi mladším od M. C. Putny.
"K tradici vokolkovského rodu patří katolicismus florianovský, nesmiřitelný. Leckteré rysy díla Václava Vokolka mají v něm svůj kořen - apokalyptismus, antikapitalismus, anarchistické "levičáctví", outsiderství a konec konců i nesmiřitelnost jako taková," všímá si Putna.

K nejsilnějším místům celého svazku pak patří Legenda o bratru Vojmírovi, v níž ho představuje právě Václav Vokolek. Text obsahuje řadu tvrzení vysloveně na hraně, čtenář se ošívá, dokud si neuvědomí, jak neobvyklý literární žánr to vlastně čte! Má v rukou zaujatou hagiografii, zrod mýtu záměrně našlapujícího v těch polopropustných vrstvách mezi fakty a jejich cílenou interpretací. Pojmout životopisnou stať jako legendu je nejen rizikové a odvážné, je to v nejlepším slova smyslu vokolkovské.


Vokolky nejde nemít rád
Dílo bratří Vokolků bylo za minulého režimu zamlčováno. Nezasloužené nepozornosti se jejich práci bohužel dostává i v posledních dvou desetiletích. Ano, Atlantis začal vydávat Spisy Vladimíra Vokolka, některé kostelní fresky Vojmíra Vokolka stále unikají zabílení (jistí horliví faráři skutečně vzali štětku a přetřeli je - a to mluvíme o současnosti), knihy, které vytiskl Vlastimil Vokolek, se stávají ceněnými bibliofiliemi. Vzhledem k vykonané práci a vlivu, který Vokolkové zanechali v českém kulturním povědomí, je to však žalostně málo.

Pokud nyní díky publikaci vydané v prestižním nakladatelství proniká do těchto míst paprsek zaslouženého světla, těžko odolat vábení vystavit se mu co nejvíc. Tvůrčí členy rodiny Vokolkovy představuje svazek v jejich básních, kresbách, dopisech i juvenilních denících... Při procházce v tak hluboké spleti najdeme nicméně i plody poněkud seschlé.
Na druhou stranu tu potkáme skutečné lahůdky, například vzpomínku Vlastimila Vokolka na dětství: "Měl jsem pocit osamělosti, nezměřitelné samoty. Sny a fantasie podporovaná obrázkovými časopisy byly mým jediným životem. Měl jsem hrůzu z ulice, z kluků, kteří mohli na mě někdy vybafnout, pokřikovat, nebo i bít a házet kamením, a přece jsem miloval strach v temné chodbě přízemního domku, naplněné balíky papíru, na dvoře plném krys nebo v zahradě, kde číhal medvěd, rys nebo krvelačný Indián."
Pod koncepcí knihy Jméno Vokolek jsou podepsáni Věra Matoušová, Jan Šulc a Václav Vokolek. Je marné pátrat, v jakých diskusích mezi touto trojicí se výsledný tvar rodil. Snad by mu prospěla poněkud nemilosrdnější ruka; kniha mohla mít méně než těch půl tisíce stránek. Lehko se to řekne: krátit a vyhazovat. To by ale chtělo někoho, kdo nemá k Vokolkům tak blízko. A v tom je kámen úrazu: Vokolky snad nejde nemít rád. Tolik toho udělali, natolik jsou výjimeční. Podobně jako tato kniha.

Svým zaměřením i netypickým čtvercovým formátem se kniha Jméno Vokolek hlásí ke dvěma již dříve vydaným svazkům. Ty se věnovaly dalším rodinám, bez nichž by byl český kulturní kontext výrazně chudší: staroříšským Florianům a petrkovským Reynkům. Editor Jan Šulc slibuje, že "do čtvrtice" má v Torstu vyjít ještě kniha mapující aktivity kroměřížských a novojičínských Krylů, tedy té rodiny, odkud vzešel zpěvák Karel Kryl. Protože Floriany vydalo jiné nakladatelství, brněnský Host, vzniká tak jakási volná ediční řada.

Aleš Palán, článek zde.

Poslední úprava: 31.01.2013

MALVERN knihkupectví

Adresa: kavárna Božská lahvice, Italská 13, Praha 2 Vinohrady. Otevřeno  pondělí - sobota od 10 do 22 hodin.
Kompletní nabídka knih též na e-shopu www.malvern.cz

Kontakt: , tel. 724 245 245.

Související odkazy

Powered by Elxis - Open Source CMS.
Copyright (C) 2006-2018 Elxis.org. All rights reserved.